Když se mluví o odolnosti, často se ptáme: Jsem dost silná? Jsem dost odolný člověk? V praxi nás ale málokdy drží jedna vlastnost nebo jedna superschopnost. V reálných situacích se vždycky propojí víc oblastí našeho života a teprve dohromady rozhodnou, jak zvládneme tlak, změnu nebo nejistotu.

Právě proto dává smysl dívat se na odolnost jako na infrastrukturu. Stejně jako město nestojí jen na jedné silnici nebo jednom kabelu, ani naše odolnost nespočívá v jedné schopnosti. Když funguje víc částí dohromady, systém drží. Když se jich víc oslabí, začíná se rozpadat.

Když se oslabí jedna část, ostatní ji mohou nějakou dobu podržet. Člověk může fungovat, i když něco dlouhodobě zanedbává. Má silné vztahy, tak zvládá náročné období v práci. Má vysoké dovednosti, tak si poradí i bez úplně jistého zázemí. Má pevné hodnoty, tak ustojí tlak okolí.

Tahle kompenzace ale není nekonečná. Postupně se oslabení začne přelévat i do dalších oblastí. Únava ovlivní rozhodování. Nejistota zasáhne vztahy. Nedostatek opory zvýší tlak na výkon. To, co dříve fungovalo, přestává stačit.

Odolnost proto nestojí na jedné silné části. Stojí na propojení více zdrojů a ty mají konkrétní podobu.

V úvodu jsme si ukázali, že odolnost se skládá z osmi dimenzí. Každá z nich představuje jiný typ opory, o kterou se člověk může v náročných situacích opřít: