Zpět na rozcestník

PRŮVODCE ODOLNOSTÍ

Dospělí a krizové situace

Jak fungovat a udržet odolnost v náročných, nečekaných nebo krizových chvílích.

00

Když se podmínky zásadně změní

„V běžném životě odolnost budujeme. V náročných situacích z ní čerpáme."

V běžných podmínkách se odolnost často neukazuje nápadně. Člověk chodí do práce, stará se o domácnost, zvládá běžné problémy, plánuje dopředu. Jednotlivé dimenze odolnosti – zdraví, vztahy, materiální zázemí, dovednosti, hodnoty – se zdají jako oddělené oblasti života. Můžeme se jim věnovat postupně, v klidu, po částech.

[IMAGE:/images/krizove/rodina-krize.jpg]

Když se ale podmínky zásadně změní, všechno se slije dohromady. Pandemie, válka, povodeň, blackout, rozsáhlý výpadek služeb, rychlá ekonomická destabilizace nebo jiné ohrožení neznamenají jen „víc stresu". Znamenají, že část toho, na čem stál náš běžný režim, přestává fungovat. To, co bylo ještě včera samozřejmé, dnes nemusí být dostupné, spolehlivé ani bezpečné.

Teprve tehdy se ukáže, jaký systém odolnosti máme skutečně k dispozici. Ne ten v textu, ale ten, který se dá použít – v těle, v hlavě, v rodině, v peněžence, ve vztahu k institucím, v hodnotách, podle nichž se rozhodujeme.

01

Přechod do režimu zátěže

„Jak se mění naše fungování, když přijde krize."

„Byla červnová noc, těžké dusno a déšť, který už několik pár dní takřka neustával. V televizi běžely záběry z jiných částí republiky, kde se voda vylévala z břehů. U nás zatím ‚jen' pršelo. Jedním okem jsem sledovala zpravodajský pruh v televizi: stoupající hladina, varování pro obce podél řeky, doporučení sledovat situaci. Začala jsem z toho být trochu nervózní a našla si na netu stránky, kde jsou informace k hladinám řek v konkrétních lokalitách.

Kolem jedenácté zazvonil telefon. Volal kamarád z vedlejší vesnice: ‚Hele, nechci plašit, ale voda je už na silnici. Jestli máte věci ve sklepě, jděte se radši podívat.' Podívala jsem se z okna. Stále pršelo intenzivněji, ale nic dramatického nebylo vidět. Část mě chtěla fungovat dál a dělat, že se nic neděje. Druhá část už vstávala a šla pro baterku.

Když jsem otevřela dveře do sklepa, ucítila jsem tenký pruh studeného vzduchu a zvláštní, těžký zápach. Na prvním schodu bylo pár centimetrů vody, na druhém už víc. V jedné vteřině bylo jasné, že to není jen ‚vlhko' a je nejvyšší čas konat."

[IMAGE:/images/krizove/prechod-rezim-zateze.jpg]

Krize nepřináší jen více stresu nebo více problémů. Přináší změnu režimu. Pandemie, válka, povodeň, blackout nebo jiné ohrožení znamenají, že přestávají platit některé podmínky, na kterých bylo běžné fungování postavené.

Přechod do režimu zátěže má několik důsledků

Změna cíle

V běžném režimu se člověk snaží fungovat co nejlépe, co nejefektivněji. V krizi se cíl posouvá. Smyslem už není optimalizovat, ale udržet funkčnost.

Změna rozsahu

V krizi není možné udržet všechno. Něco musí ustoupit. Něco je potřeba odložit. Něco zjednodušit. To neznamená selhání – znamená to, že člověk soustředí síly na to, co má skutečný význam.

Změna práce s časem

V běžném životě je přirozené dívat se dopředu, plánovat týdny a měsíce. V krizi se horizont zkracuje. Kdo pracuje s kratším horizontem, udržuje orientaci a lépe reaguje na vývoj.

Změna vztahu k informacím

V krizi je práce s informacemi součástí fungování. Špatně vyhodnocená informace může vést ke špatnému rozhodnutí. Nestačí tedy „mít informace" – je potřeba umět rozlišovat, co je důležité, co je ověřené a co jen zvyšuje chaos.

Změna rozhodování

V krizi se rozhoduje pod tlakem, s omezenými informacemi a s větším dopadem na další fungování. Člověk si nemůže dovolit čekat na ideální jistotu. Musí se rozhodovat s tím, co ví teď.

02

První dny, kdy nic nefunguje jako obvykle

„Jak jednat, než se systém znovu rozběhne."

Ocitli jste se v situaci, kdy nefunguje elektřina, voda, část obchodů nebo dopravy, informace přicházejí postupně a někdy si protiřečí a není jisté, jak dlouho stav potrvá. Níže je několik kroků, které dávají smysl téměř v každé takové situaci.

1. Zastavit chaos v hlavě:

tři krátké otázky Prvním impulzem bývá směs paniky a popírání. Pomáhá si rychle projít tři jednoduché otázky: Co přesně teď nefunguje? Elektřina? Voda? Obchody? Internet? Jen u nás, nebo v celém okolí? Hrozí mi teď bezprostřední fyzické nebezpečí? Pokud ano, prioritou je bezpečí lidí. Koho se to týká vedle mě? Kdo je na mně závislý?

2. Krátký kontakt:

aby každý věděl, kde kdo je Než začnete řešit zásoby a věci, je dobré, aby lidé, kteří k sobě patří, věděli, kde jsou a co dělají. Stačí stručné sdělení jsem v pořádku, jsem teď tady, náš plán pro nejbližší hodiny je takový.

3. Jeden den dopředu:

základ na dnes a zítřek V režimu zátěže se plánování zkracuje. Soustřeďte se na horizont „dnes + zítřek" Máme dost pitné vody? Máme něco k jídlu bez velké přípravy? Jsou na místě potřebné léky? Máme základ světla a informací?

4. Jak jednat při delším výpadku elektřiny Výpadek proudu dokáže dočasně změnit život:

nejdou výtahy, vaření, topení, světlo. Vypněte spotřebiče, přepněte na bateriové svítilny, myslete na jídlo v lednici a mrazáku, domluvte se na nabíjení telefonů.

5. Co dělat při omezení vody V době, kdy voda jde, ji vědomě využijte:

natočte do kanystrů, umyjte co je nezbytné. Oddělte vodu na pití od vody na ostatní. Zjednodušte hygienu.

6. Jak si udržet hlavu nad vodou v informačním chaosu Vyberte 1–2 oficiální zdroje a zbytek berte jako šum. Zavádějte „informační okna" – například dvakrát za den zkontrolovat situaci. Klíčová otázka u každé zprávy:

„Mění tahle informace něco na tom, co dnes musím konkrétně udělat?"

03

Jak být součástí řešení, ne dalším problémem

„Co může dělat jednotlivec, když je krize nebo válka."

Každý z nás je součástí celkové odolnosti společnosti. Nejen tím, co má doma, ale taky tím, jak se chová. Každý máme několik konkrétních rolí: postarat se základně o sebe a svoje blízké, nezatěžovat systém zbytečně, nenechat se strhnout panikou a dezinformacemi, a pokud to jde, být oporou slabším.

Základní odpovědnost

postarat se „o svůj kus" Mít doma základní vodu, jídlo, léky a světlo na několik dní. Vědět, jak se zachovat při výpadku proudu, vody, dopravy. Mít připravené věci na případný rychlý odchod.

Jak se chovat při bezprostředním útoku nebo násilném incidentu Švédský přístup k přípravě obyvatel používá jednoduchou pomůcku: UTÉCT – SCHOVAT SE – DÁT VĚDĚT. Utéct, pokud je to možné. Opravdu se vzdálit z místa nebezpečí. Schovat se, pokud utéct nejde. Zavřít se, zabarikádovat, zhasnout světla, být co nejméně vidět a slyšet. Dát vědět. Jakmile je to bezpečné, zavolat tísňovou linku a předat stručné a konkrétní informace.

[IMAGE:/images/krizove/utok-utect-schovat-dat-vedet.jpg]

Jak se chovat v případě vojenského ohrožení nebo války Dodržovat pokyny a neimprovizovat proti nim. Nesnažit se vyjednávat výjimky. Počítat s tím, že stát může potřebovat i vaši práci – ne nutně v uniformě.

Jak pracovat s informacemi, když je cílem zmatek Ověřujte zdroje. Rozlišujte zprávy, komentáře a emoce. Nešiřte neověřené zprávy jen proto, že jsou dramatické. Zavádějte si vlastní „informační hygienu" – sledovat informace pravidelně, ale ne neustále.

Jak pomáhat, aniž byste se stali další obětí Pomoc v nejbližším okolí. Dobrovolnictví v organizacích, které už existují. Nabídnutí své odbornosti. A hlídání vlastních hranic – udržitelnost pomoci je stejně důležitá jako její intenzita.

04

Když je bezpečnější zůstat doma

„Jak fungovat, když je pohyb omezený."

Jsou situace, kdy je nejrozumnější strategií zůstat doma. Ne proto, že by se „nic nedělo", ale naopak proto, že venku se toho děje až moc. Nejde jen o zásoby. Jde o kombinaci fyzické, psychické a sociální odolnosti v situaci, kdy je přirozený pohyb omezený a svět se zmenší na několik místností.

Z domu se stává základna

zázemí pro základní potřeby, pracoviště, škola nebo herna pro děti, prostor pro vztahy. Vyplatí se k tomu tak přistupovat. Ne jako k nepříjemné pauze, ale jako k dočasnému režimu, který je potřeba vědomě nastavit.

Nastavit základní rytmus dne

pevné body dne (vstávání, společné jídlo, čas pro spánek), přiměřený pohyb každý den. Bez struktury se začne rozpadat nejen čas, ale i nálada a vztahy.

Jak zvládat zavřený prostor s dalšími lidmi

domluvit se na základních pravidlech soužití, rozdělit zodpovědnosti, udělat prostor i pro odstup. Když je člověk doma sám, udržovat pravidelný kontakt s lidmi venku a plánovat si drobné projekty a aktivity, které dávají dni smysl.

Práce, škola, péče – když to nejde oddělit

vědomě snížit očekávání. Udržet běžný standard ve všech rolích není reálné. U dětí nastavit realistický režim, který drží strukturu, bezpečí a možnost se ptát.

Jak pracovat s dlouhou nejistotou

připustit si, že je to maraton, ne sprint – šetřit síly. Vytvářet malé ostrůvky normality. Průběžně přehodnocovat nastavení.

05

Když je bezpečnější z domu odejít

„Jak se rozhodnout a jednat, když domov přestává být bezpečný."

Jsou situace, kdy je skutečnou zkouškou odolnosti pravý opak vydržení: včas pustit místo, věci, zaběhnutý režim a odejít jinam. Povodeň, požár, chemická havárie, sesuv půdy, ale i některé bezpečnostní situace nebo vojenské ohrožení – v těchto scénářích přichází chvíle, kdy je nutné se rozhodnout: zůstáváme, nebo odcházíme?

[IMAGE:/images/krizove/evakuace-odchod.jpg]

Rozhodnutí odejít není prohra. Domov je pro většinu lidí nejdůležitější symbol bezpečí. Proto bývá v praxi mnohem těžší odejít, než by se zdálo. Rozhodnutí odejít je ve chvílích, kdy je domov ohrožený, projevem odpovědnosti vůči sobě a blízkým. Pomáhá, když o tom přemýšlíme dopředu: za jakých okolností bychom z domu odešli?

Co mít připravené, než se něco stane

Doklady a dokumenty na jednom místě. Léky a zdravotní minimum alespoň na týden. Základ oblečení a teplo – pevné boty, bunda, náhradní prádlo. Jídlo a voda na prvních 24 hodin. Elektronika a kontakty – mobil, nabíječka, powerbanka, seznam čísel na papíře.

Jak vypadá samotný odchod

Řiďte se pokyny. Neodkládejte odchod „po ještě jedné věci". Udržujte skupinu pohromadě. Počítejte s tím, že domov může být nedostupný delší dobu.

Jak mluvit o odchodu s dětmi

S dětmi mluvte pravdivě, ale přiměřeně. Dovolte si smutek i vztek. Hledejte drobné momenty kontroly.

Co udělat po návratu domů

Vracet se až ve chvíli, kdy je to oficiálně povoleno. Nejdřív zkontrolovat bezpečnost, zjistit škody, kontaktovat pojišťovnu. Dopřát si čas na zpracování zážitku.

06

Když se svět láme

Krize, o kterých byla řeč v této části, mají různé podoby. Někdy jde „jen" o výpadek proudu nebo vody, jindy o povodeň, havárii, epidemii, válku nebo jejich kombinaci. V jednom případě je bezpečnější zůstat doma, v jiném odejít. Společné ale mají jedno: svět, jak jsme ho znali, se na chvíli naruší a my musíme rychle přenastavit způsob, jak žijeme.

Zároveň se ukazuje, že v krizích nejde jen o vodu, jídlo nebo zásoby. Do popředí vystupují jiné otázky: Jak se rozhodujeme, když máme málo času a málo informací? O koho se opíráme a kdo se opírá o nás? Jak zvládáme strach, konflikty, bezmoc a nejistotu? Jak pracujeme s informacemi a institucemi? Jsme schopni být součástí řešení, nebo systém jen dál zatěžujeme?

[IMAGE:/images/krizove/most-rozhodovani.jpg]

Právě v těchto situacích se ukazuje, co osobní a rodinná odolnost skutečně znamená. V krizovém světle je vidět, které dimenze drží: zdraví, psychika, vztahy, materiální zázemí, dovednosti, schopnost fungovat se systémem i hodnoty, podle kterých děláme těžká rozhodnutí.

„Když se svět mění, je lákavé čekat na někoho, kdo to ‚zařídí' – stát, záchranáře, experty, technologie. Tato část průvodce šla jinou cestou. Hledala odpověď na otázku, co můžeme ovlivnit my sami: ve svém těle, hlavě, rodině, domácnosti, práci, komunitě. Ne proto, abychom byli dokonalí, ale abychom nebyli úplně bezmocní."

Chcete znát svou odolnost?

Změřte si ji v Indexu odolnosti jedince. Test zabere přibližně 15 minut.

Zjistit svůj index